Contado por omeo xefe, unhavez era un home que tiña un lameiro, e no lameiro cortou un pauo de amieiro; dun cacho del fixo unha manxadeira pra tirarlle de comer á burra, e do outro anaco fixo a San Sebastián o lugar acordou de botarlle unha loia a San Sebastián o dia da inaguración da imaxe do Santo. Todos fixeron alá como Deus lle deu a entender, ata que chegou o amo do pau recitou así.
GLORIOSO SAN SEBASTIÁN,
DO PESEBRE DA MIÑA, BURRA
ERES IRMAN.
NO MEU PRADO TE CRIACHE,
FROITA DE TI NON COLLIN:
OS MILAGROS QUE TI FAGAS,
QUE NON MOS CONTEN A MIN
GLORIOSO SAN SEBASTIÁN,
DO PESEBRE DA MIÑA, BURRA
ERES IRMAN.
NO MEU PRADO TE CRIACHE,
FROITA DE TI NON COLLIN:
OS MILAGROS QUE TI FAGAS,
QUE NON MOS CONTEN A MIN